Svatební řeč paní oddávající

Vážení snoubenci, Jani a Vendo,

je mi potěšením přivítat Vás v prostorách obřadní síně na zámku v Liblicích.

Stojíte tu ruku v ruce, před zraky Vašich nejbližších, abyste stvrdili to, co už dávno víte, že patříte k sobě. Ještě před tím, než jste došli k tomuto společnému poznání, jste stáli takřka vedle sebe, nemaje potuchy, co Vám život přichystá za překvapení. Ostatně tak to v životě chodí.

Dovolte mi, pro všechny zúčastněné, s lehkou nadsázkou přiblížit Váš příběh:

Byl jednou jeden bankovní dům, ve kterém pracovala Ona a On.

On hlavu z toho neměl lehkou, jak navázat tu nit,

aby pod záminkou křehkou, ptáček se nám chyt.

Leč přes všechny jeho plány, Ona jako naschvál jemu,

nebyla tak lehce k mání, nestála o žádnou změnu.

Nenechal se odradit, konzultanta najal si

a nechal si poradit, u vínečka v Kněževsi.

Panenka se jenom diví, u dveří je poslíček,

nepřítomně na něj civí, když přebírá balíček.

Byl to pugét, třicet růží, zkrátka kytka jako hrom,

při pohledu dech se úží …a tady nastal hlavní zlom!

Panenka si hlavu láme, kdože je ten růží dárce,

záhy ve všem jasno máme, je podepsán na obálce.

Teď, přes jasné indicie, miska vah se nahnula,

byl to boj o sympatie, Panenka nám prozřela.

Panáček si v duchu fandí, je to dobrý začátek,

už vidí, jak spolu randí: kino, Petřín, svařáček. 

Prozatím vše podle plánu, má tendenci probíhat,

uvidíme třebas k ránu; Hochu, jen to nezvorat!

Vše se vyvinulo kladně, už je ruka v rukávě,

pravidelně spolu ladně sedávají při kávě.

Mají dost společných plánů, jak si život zpříjemnit,

berou místo v aeroplánu, odlétají za zenit.

V Londýně je tuze krásně, lepší výlet nemoh´být,

Shakespeare tu psal bezva básně, přivezli si suvenýr.

A tak zcela mimo formu, přibyla k nim Adélka,

aby tomu dali normu, dnes jim střihnou křidélka.

Kdo nevěří, tak je vedle, odhodláni ke všemu,

Ona se tu zřekne Jedle, On jí slíbí odměnu:

Odpřísahá tu před námi,

znalostem dá rychlý průchod, ve škole se ukáže

a studijní další plány,

nechá si až na svůj důchod,  sic se se zlou potáže. (pozn.VM: Tady bych to ještě nechal k diskusi. Důchod je pozdě.)

Teď už nic nebrání tomu,

abychom Vám popřáli

ještě více suvenýrů

z cest a rajských poznání.

Myslím, že nejenom já, ale všichni přítomní Vám dnes chtějí popřát, aby vaše cesta životem byla přímá a zastávky na ní Vás posilovaly k další cestě. Chovejte se a jednejte tak, aby jednou Vaše děti s obdivem hleděli na Váš svazek a byli jste jim dobrým příkladem. André Maurois říká, štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí. Klíčem k němu je však především trvalá láska a vzájemná úcta.

Své odhodlání – jít společnou cestou ve dnech pohody i zkoušek, stvrdíte za chvíli svým podpisem. Nyní mi, vážení snoubenci, zbývá již jen to, abych Vašemu rozhodnutí dala právní formu:

Táži se Vás – pane ženichu – zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou slečnou Janou Jedličkovou. Děkuji. Táži se Vás – slečno nevěsto – zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným panem Václavem Marešem. Děkuji.

Protože jste splnili všechny podmínky, které vyžaduje právní řád České republiky pro vznik manželství, prohlašuji Vaše manželství za právoplatně uzavřené.

Vážení novomanželé, dovolte mi, abych Vám popřála na Vaší společné cestě životem mnoho štěstí a spokojenosti. Přeji Vám, aby Váš život proběhl v klidu a míru. I pro Vás budou závazná slova citátu Romaina Rollanda: volil jsem, chci, slibuji ……